Jak Santa ví, jestli jsi byl hodný? Seznam, záznamy a velká červená kniha

Jak Santa ví, jestli jsi byl hodný?

Vyprávění dávají několik odpovědí, které se doplňují. První jsou záznamy: Santa zapisuje chování dětí do velké knihy, jak ukazuje Thomas Nast už v roce 1866. Druhou je velmi citlivé ucho. V roce 1927 oznámil moderátor finského rozhlasu Markus Rautio, že Santa žije na Korvatunturi v Laponsku, na „ušní hoře“, jejíž tvar mu prý umožňuje slyšet přání každého dítěte na Zemi.

Třetí odpovědí jsou pomocníci. V zemích, kam chodí svatý Mikuláš, se velká červená kniha vede celý rok a světec do ní nahlédne, než naplní boty. Blíž naší době, od roku 2005, se má skřítek posazený na poličce každou noc vracet na severní pól a podávat hlášení: to je princip zlobivého skřítka, který popisujeme v našem průvodci pro rodiče.

Zbývá nejpřímější zdroj: samy děti. V pohádce L. Franka Bauma z roku 1902 „The Life and Adventures of Santa Claus“ má pomocník jménem Kilter, „ten tichý a rychlý“, na starosti sbírat dětské dopisy. Každý dopis vypráví kousek z roku svého pisatele a Santa je čte všechny.

Žádný z těch textů netvrdí, že by Santa počítal lumpárny jednu po druhé. Všechny mluví o celkovém dojmu, o celém roce. Proto jeden špatný den neznamená špatný rok, jak uvidíme na konci tohoto spisu.

Odkdy si Santa vede záznamy o chování?

Nejstarší obrázek, který známe, pochází z 29. prosince 1866. Toho dne otiskl Harper's Weekly přes dvě strany rytinu Thomase Nasta „Santa Claus and His Works“. Picker Art Gallery Colgateovy univerzity uchovává jeden výtisk, dar Thomase Nasta III., potomka kreslíře. Když Nast v roce 1890 sebral své vánoční kresby do jednoho svazku, byly v něm otištěny i popisky.

• „On the look out for good children“: Santa vyhlíží hodné děti.
• „Account book, record of behaviour“: účetní kniha, záznamy o chování.
• „Work-shop“: dílna, kde se chystají hračky.
• „Santa Claus stable“: stáj pro jeho zvířata.

Tatáž sbírka obsahuje další kouzelnou kresbu, „Santa Claus's Rebuke“, Santovo napomenutí. Malý chlapec na ní slibuje „I'll never do it again“, už to nikdy neudělám, a vedle je vzkaz pro Santu: „Tommy has been such a naughty boy“, Tommy byl hrozně zlobivý, podepsaný „Papa and Mama“. Scéna ukazuje, že už v 19. století platili rodiče za výborné informátory.

Nastovy záznamy patří do města, New Yorku, kde se postava Santy utvářela krok za krokem. Zbytek příběhu, od biskupa z Myry po Harper's Weekly, vypráví skutečný příběh Santa Clause.

Co dostávaly zlobivé děti v roce 1821?

Čtyřicet pět let před Nastem už rozdělení na hodné a méně hodné existuje. V roce 1821 vydává newyorský tiskař William B. Gilley „The Children's Friend“, malou brožurku s osmi barevnými rytinami, určenou dětem „od pěti do dvanácti let“. Její báseň „Old Santeclaus with Much Delight“ nechává návštěvníka přijít na Štědrý večer, a už ne 6. prosince.

Hodným dětem nosí Santeclaus „odměny“, jak říká popisek první rytiny: hezké knížky, panenky, míče, jablka. Tam, kde najde děti, které zlobily, nechá něco jiného: dlouhou černou březovou metlu, kterou mají použít rodiče.

Nejslavnější báseň, o dva roky mladší, už o trestu vůbec nemluví. Návštěvník z básně „A Visit from St. Nicholas“, vydané v roce 1823, plní punčochy, aniž by kohokoli soudil, a odlétá s přáním „Happy Christmas to all“. Březová metla z příběhů o Santovi postupně zmizela.

Odkud pochází seznam, který „kontroluje dvakrát“?

Z písně „Santa Claus Is Comin' to Town“, kterou v roce 1934 napsali skladatel J. Fred Coots a textař Haven Gillespie a kterou vydalo nakladatelství Leo Feist. Dozvídáme se z ní, že si Santa sepisuje seznam, kontroluje ho dvakrát, aby zjistil, kdo byl hodný, a dokonce ví, kdy spíme a kdy jsme vzhůru. Text je stále chráněný autorským právem, takže ho tu necitujeme, ale zabroukat si ho může každý.

První známou nahrávkou je ta od Harryho Resera a jeho orchestru z 24. října 1934, se zpěvem Toma Stackse. Úspěch přišel následující měsíc: Eddie Cantor ji v listopadu 1934 zazpíval ve svém rozhlasovém pořadu. Podle Wikipedie se během čtyřiadvaceti hodin po vysílání prodalo přes 30 000 desek a 500 000 not. Jiné zdroje uvádějí skromnější čísla, ale všechny mluví o okamžitém úspěchu.

Od té doby se seznam „kontrolovaný dvakrát“ stal nejznámějším obrazem Santových záznamů. Dne 13. prosince 1970 odvysílala stanice ABC animovaný televizní film Rankin/Bass se stejným názvem. Pošťák v něm vypráví o Santově mládí, o tom, jak ho vychovala rodina skřítků výrobců hraček, Kringlovi, a o setkání s učitelkou Jessicou, se kterou se znovu potkáme v článku má Santa manželku.

Co je ve velké knize svatého Mikuláše?

V Nizozemsku a v Belgii se Sinterklaas nikdy nevydá na cestu bez velké červené knihy. Podle tradice do ní během roku zapisuje, jestli bylo každé dítě hodné, nebo ne. Připlouvá parníkem v polovině listopadu, první sobotu po 11. listopadu, a dárky se rozdávají večer 5. prosince, o *pakjesavond*, „večeru balíčků“.

Staré písně byly hrozivější. Vyprávěly, že neposlušné děti mohou skončit v pytli a být odvezeny do Španělska, a světcův společník nosil metlu, *roe*, na výprask. Moderní verze se obou hrozeb vzdaly. Zbývá kniha a boty postavené u krbu, které světec naplní bonbony nebo malým dárkem.

Svatý Mikuláš hraje roli laskavého soudce odedávna a jeho svátek 6. prosince si tu stopu uchovává po celé Evropě. Kdo byl biskup z Myry a proč bdí nad dětmi, vypráví článek kdo byl svatý Mikuláš.

Kdo trestá zlobivé děti?

Ve Francii připadá tato role Père Fouettard, otci Mrskačovi. Oblečený v černém a s velkou otýpkou větví doprovází svatého Mikuláše v noci z 5. na 6. prosince, uvádí Routard. Oficiální web francouzské turistiky upřesňuje, že ho doprovází ve velké části země, že se mu v Alsasku říká Hans Trapp a v Lotrinsku Ruppelz a že v Boulogne-sur-Mer chybí, protože tam světec prochází městem sám.

V Lotrinsku je svatý Mikuláš patronem regionu od roku 1477. Ráno 6. prosince najdou děti podle svého chování sladkosti, nebo uhlí, a jeho obvyklými dárky jsou pomeranč a perník s jeho podobiznou. V Nancy projíždí velkým průvodem na voze světec, otec Mrskač, řezník a tři děti z legendy.

V rakouských a bavorských Alpách se společník jmenuje Krampus. Rohatý a chlupatý, s březovou metlou v ruce, vychází do ulic večer 5. prosince, o Krampusnacht. V Itálii přichází Befana v noci na 6. ledna a dětem, které zlobily, nechává uhlí, nejčastěji načerno obarvený cukrkandl. Všechny tyto návštěvníky představujeme v článku nositelé dárků z celého světa.

Co se stane, když jsi na seznamu zlobivých?

Staré příběhy mluví o uhlí a březových metlách. Dnešní vyprávění jsou mnohem laskavější, a záznamy severního pólu také. Seznam se vede za celý rok, ne za jediný špatný den. Dítě, které se v úterý pohádá s bratrem a ve středu mu pomůže uklidit, už má půl cesty za sebou.

• Napravit: upřímné „promiň“ se počítá, hlavně když přijde samo.
• Pomáhat: prostřít stůl, utěšit kamaráda, půjčit hračku.
• Říct to: dopis Santa Clausovi je ideální místo, kde vyprávět o své snaze.
• Ověřit si: detektor hodných dětí naznačí, jak to vypadá, a seznam hodných dětí ukáže, kdo už je zapsaný.

Návštěvník z básně z roku 1823 ostatně jde příkladem: naplní všechny punčochy bez vybírání a přeje „Happy Christmas to all“. O jeho dalších schopnostech, od letu sobů po komín, kterým se vyjede pokývnutím hlavy, se dočtete v článku Santovy schopnosti.