Kdo byl svatý Mikuláš? Biskup z Myry, jeho legendy a cesta až do Lotrinska

Co o svatém Mikuláši opravdu víme?

Málo, a to je první překvapení celé složky. Podle tradice se Mikuláš narodil kolem roku 270 v Pataře, přístavu v Lykii na jižním pobřeží dnešního Turecka. St. Nicholas Center uvádí, že jeho rodiče, zámožní křesťané, zemřeli na epidemii, když byl ještě malý, a že své dědictví věnoval chudým a nemocným. Biskupem v Myře, sousedním městě, se stal ještě jako mladý muž.

Tatáž tradice říká, že byl za císaře Diokleciána pronásledován, vyhnán a pak uvězněn pro svou víru. Po propuštění se prý v roce 325 zúčastnil koncilu v Nikaji. Zemřel v Myře 6. prosince, podle nejčastěji uváděného data v roce 343, a byl pohřben ve svém kostele.

Historici jsou opatrní téměř u každého řádku. Mikuláš se na seznamu biskupů z Nikaje objevuje až na počátku 6. století, u Theodora Lektora, kolem roku 510 nebo 515, a ani Athanasios, ani Eusebios, kteří o koncilu psali, se o něm nezmiňují. Někteří historici pochybují, že se koncilu účastnil, zatímco St. Nicholas Center považuje Theodorův seznam za nejdůležitější autentický pramen o účastnících. Příběh, že uprostřed jednání dal facku kacíři Areiovi, je doložen až ve 14. století, víc než tisíc let po událostech.

Samotné texty přicházejí pozdě. Kolem roku 583 cituje Eustratios Konstantinopolský Život svatého Mikuláše, který se dnes ztratil. Nejstarší úplný Život, který se nám dochoval, napsal Michael Archimandrita na počátku 9. století, mezi lety 814 a 842, skoro pět set let po biskupově smrti. Pro historika Jeremyho Seala zůstává nejlepším důkazem Mikulášovy existence jeho hrob, který se dal v Myře navštívit.

Jaká je legenda o třech dívkách a zlatu hozeném oknem?

Je to nejstarší z legend a jediná, kterou zná už Michael Archimandrita v 9. století. Jeden zchudlý muž z Myry nemá na věno pro své tři dcery. Bez věna není svatba a dívkám hrozí, že budou prodány. Jedné noci proletí otevřeným oknem měšec zlata. Pak další, jinou noc. Potřetí otec číhá a pozná biskupa, který ho prosí, aby to udržel v tajnosti.

St. Nicholas Center poznamenává, že podle různých verzí zlato dopadne do punčoch nebo bot, které schnou u ohně. Některé verze vyprávějí o třech zlatých koulích místo tří měšců. Tyto tři koule se staly jedním z atributů světce na obrazech a vitrážích, někdy namalované jako pomeranče, což zčásti vysvětluje pomeranče vkládané dětem do bot. Díky nim je Mikuláš také patronem zastavárníků a dívek na vdávání.

Historici se o tomto příběhu přou. Adam C. English hájí myšlenku, že má skutečný základ. Jona Lendering upozorňuje, že se velmi podobá vyprávěním, která Filostratos zaznamenal o Apollóniovi z Tyany, mudrci z 1. století, a myslí si, že mohl přejít z jedné postavy na druhou. Jisté je, že přečkal staletí: punčocha zavěšená u krbu pochází přímo z něj, jak vyprávíme v článku historie vánočních punčoch.

Odkud pochází příběh o třech dětech v nakládací kádi?

Ve Francii je to příběh, který zná každý, a přitom jeden z nejmladších. V prvních Životech světce chybí a objevuje se až na konci středověku. Původně nejsou oběťmi děti, ale tři mladí studenti na cestách, které zavraždí hostinský. St. Nicholas Center upřesňuje, že ve Francii se prosadila verze se třemi malými dětmi.

Píseň „Ils étaient trois petits enfants“, kterou školáci zpívají dodnes, pochází z 16. století. Tři děti, které šly na pole paběrkovat, požádají jednoho večera řezníka o nocleh. Ten je zabije, rozseká a naloží do kádě se solí, kde se uchovává maso. O sedm let později jde kolem svatý Mikuláš a žádá o přístřeší. Řezník mu nabídne jídlo, ale biskup chce to nasolené maso, které čeká už sedm let. Řezník uteče, světec ho vyzve k pokání, vztáhne nad káď tři prsty a tři děti vstanou.

Právě tato legenda dělá z Mikuláše ochránce dětí. Na východě Francie nikdy necestuje sám: Père Fouettard, muž v černém, straší nehodné děti, zatímco světec rozdává sladkosti. V průvodu v Nancy má řezník z písně dokonce vlastní vůz, hned před vozem Fouettarda. V Nizozemsku a v Belgii cestuje světec s jinými průvodci, které představujeme v článku dárci dárků z celého světa.

Další zázraky ze složky

• Tři nevinní: už u Michaela Archimandrity zastaví Mikuláš katovu ruku a zachrání tři neprávem odsouzené muže. Stává se tak patronem obětí justičních omylů.
• Bouře: při návratu z cesty do Svaté země utiší moře, které ohrožuje jeho loď. Námořníci z celého Středomoří si ho berou za patrona.
• Basilios: chlapce uneseného piráty z Kréty přivede zpět domů do Myry a chlapec v ruce ještě drží zlatý pohár krále, kterému sloužil.

Proč se svátek svatého Mikuláše slaví 6. prosince?

Protože je to den jeho smrti. Církev slaví své svaté v den jejich úmrtí, který považuje za jejich narození pro nebe, a ne v den narození, které je u Mikuláše ostatně neznámé. Církve, které se řídí juliánským kalendářem, jako Ruská pravoslavná církev, ho slaví 19. prosince podle našeho kalendáře. Bari přidává druhý svátek, od 7. do 9. května, na památku příchodu ostatků.

Podle inventárního listu nehmotného kulturního dědictví věnovaného slavnostem v Nancy se svátek svatého Mikuláše slaví 6. prosince v Belgii, Nizozemsku, Německu, Lucembursku, Švýcarsku a Itálii, a také v pravoslavných zemích. Ve Francii je silný v Lotrinsku, v Alsasku, ve Franche-Comté a na severu. V Nizozemsku a v Belgii přijíždí světec často lodí a projíždí města na bílém koni, aby hledal boty nechané u oken, dveří nebo krbů.

V Lotrinsku najdou hodné děti ráno 6. prosince nebo o nejbližším víkendu sladkosti, a ty, které večer předtím nechaly kostku cukru nebo mrkev pro světcova oslíka, vědí, proč je talíř prázdný. Posun této návštěvy na noc 24. prosince přišel mnohem později, v New Yorku na počátku 19. století: o tom vypráví článek skutečný příběh Santa Clause.

Jak se ostatky svatého Mikuláše dostaly do Bari?

Na jaře 1087 se námořníci z Bari vylodili v Myře, tehdy pod muslimskou nadvládou, a odnesli větší část kostry přímo pod nosem řeckých strážců. Vyhráli tak závod s Benátkami, které toužily po tomtéž pokladu. Dne 9. května 1087 dorazily kosti do Bari v Apulii. O dva roky později, v roce 1089, vysvětil papež Urban II. kryptu nové baziliky a uložil ostatky pod oltář, kde jsou dodnes. Stavba byla dokončena a vysvěcena v roce 1197.

Benátky se nevzdaly. Podle anonymní kroniky se benátská flotila v roce 1100 zastavila v Myře a sesbírala úlomky, které tam lidé z Bari nechali. Kostel San Nicolò na Lidu uvádí, že jich uchovává asi pět set. Dne 28. prosince 2009 požádalo Turecko Itálii o vrácení kostí.

1. 1087Dne 9. května se ostatky, odvezené z Myry, vyloďují v Bari.
2. 1089Papež Urban II. světí kryptu baziliky svatého Mikuláše v Bari.
3. 1100Benátčané odvážejí úlomky, které zůstaly v Myře, na Lido.
4. 50. léta 20. stoletíAnatom Luigi Martino zkoumá kosti: muž, který zemřel ve věku přes 70 let, střední postavy, se silnou artritidou.
5. 2017Jedno žebro putuje z Bari do Moskvy a Petrohradu, od 21. května do 28. července.

Tyto kosti byly zkoumány. V roce 2004 zrekonstruovali Caroline Wilkinsonová a Francesco Introna na Manchesterské univerzitě podle rozměrů lebky obličej: muž vysoký asi 1,68 m, se zlomeným a znovu srostlým nosem. V prosinci 2017 datovali Tom Higham a Georges Kazan v Oxfordu radiouhlíkovou metodou úlomek pánve uchovávaný v Illinois, který pocházel z Lyonu. Výsledek: 4. století. Badatelé připomněli, že věda může dokázat, že relikvie je falešná, ale nikdy, že je pravá.

Téhož roku putovalo jedno světcovo žebro z Bari do Ruska, kde patří Mikuláš k nejuctívanějším svatým. Podle Vatikánského rozhlasu stály asi dva miliony poutníků frontu, někdy celé hodiny, v moskevské katedrále Krista Spasitele a pak v Alexandro-něvské lávře v Petrohradu, než se relikvie 28. července 2017 vrátila do Itálie.

Proč je svatý Mikuláš patronem Lotrinska?

Všechno začíná jedním prstem. Podle tradice přivezl v roce 1098 lotrinský rytíř Aubert de Varangéville z Bari článek světcova prstu do Portu, obchodního města na řece Meurthe, které později dostalo jméno Saint-Nicolas-de-Port. Latinský nápis na dnešním relikviáři to říká výslovně: „Hic anno salutis 1098 Albertus de Varangisi Villa attulit sacram particulam“. Tuto stříbrnou paži s žehnající rukou, vysokou 75 centimetrů, vyrobila v Lyonu firma Berger et Nesme kolem roku 1892, aby nahradila relikviáře darované kdysi vévody, které se dnes ztratily.

Procesí s pochodněmi se zrodilo z jiného zázraku. Pán z Réchicourtu, lotrinský křižák zajatý na Východě, byl prý osvobozen 6. prosince 1240 a nalezen před kostelem, s řetězy ještě na zápěstích. Od té doby se procesí koná každý rok v sobotu nejbližší 6. prosinci. Po bohoslužbě se bazilika ponoří do tmy, svíce se rozsvěcejí jedna po druhé a dav zpívá „Saint Nicolas des Lorrains“, chvalozpěv o více než čtyřiceti slokách.

Dne 5. ledna 1477 porazil vévoda René II. Karla Smělého pod hradbami Nancy. Burgunďan padl, Lotrinsko zůstalo nezávislé a René II. učinil Mikuláše patronem svého vévodství. Aby světci poděkoval za vítězství, nahradil malý kostel v Portu obrovskou bazilikou v plaménkové gotice, stavěnou v letech 1481 až 1560, se dvěma věžemi vysokými 85 metrů.

O pět století později potřebovala stavba péči. Restaurovala se zhruba patnáct let, v 80. a 90. letech 20. století, díky odkazu Camille Crouée Friedmanové, rodačky z kraje, která odešla žít do New Yorku a zemřela v roce 1980. Svatého Mikuláše, který přišel z Malé Asie přes Itálii, tak v Lotrinsku zachránila Američanka.

Jak se svátek svatého Mikuláše slaví v Lotrinsku dnes?

V Nancy je svátek tak významný, že je zapsán v inventáři nehmotného kulturního dědictví francouzského ministerstva kultury. Velký průvod existuje od konce 19. století a první vůz svatého Mikuláše postavili v roce 1924 díky místním obchodníkům. V roce 2017 sledovalo jen samotný průvod téměř 100 000 lidí a během prosince se v metropoli konalo 15 až 18 průvodů.

Průvod má na trase dlouhé 1,3 kilometru přesné pořadí. Nejdřív projedou vozy obcí, pak tři postavy z legendy: Père Fouettard na mechanickém oslu, řezník, který z obchodu z papírmaše hecuje dav, a tři děti v kádi. Průvod uzavírá svatý Mikuláš na osvětleném voze, obklopený malými hodnými dětmi. Na konci trasy, na náměstí Stanislas, mu starosta z balkonu radnice předá klíče od města. V roce 2017 se podél trasy rozdaly přes dvě tuny bonbonů.

Druhá tradice se jí. Svatí Mikulášové z perníku a z čokolády se v Nancy vyrábějí od roku 1840, nejdřív firmou Lefèvre-Lemoine. Od roku 1902 jim cukrář Joseph Eidel jako první kreslí obličej, oči a úsměv, vedle vousů, berly a mitry. Inspiraci, jak je udělat doma, najdete v našich vánočních receptech.

• V sobotu nejbližší 6. prosinci: procesí s pochodněmi v Saint-Nicolas-de-Port.
• Týž víkend: velký průvod v Nancy a menší průvody v Metách, Épinalu, Verdunu nebo Saint-Dié-des-Vosges.
• Večer předtím: kostka cukru nebo mrkev pro oslíka, někdy obrázek nebo dopis pro světce.
• Ráno: sladkosti a perník pro hodné děti a obávaná návštěva Père Fouettarda pro ostatní.

Svátek dokonce cestoval i opačným směrem. V lucemburském Wiltzu objevili zvyk američtí vojáci po osvobození země v září 1944. Dne 6. prosince 1944 rozdával desátník Richard Brookins, převlečený za svatého Mikuláše, v ulicích bonbony a čokoládu z jejich přídělů. Na jeden večer se americký Santa Claus znovu stal svatým Mikulášem.