Befana, Christkind, Tři králové: kdo nosí vánoční dárky ve světě?

Kdo nosí dárky a kterého dne?

Sezona dárků trvá přes měsíc a každá země si z ní drží kousek. Datum téměř vždy závisí na postavě: světec přichází v den svého svátku, Jezulátko na Štědrý večer, Tři králové o Zjevení Páně. Tady je kalendář od prvního návštěvníka po posledního.

1. 5. pros.Sinterklaas v Nizozemsku (pakjesavond); Krampus vychází v předvečer svatého Mikuláše v Rakousku a Bavorsku.
2. 6. pros.Svatý Mikuláš v Lotrinsku, na východě Francie a v Belgii, za ním kráčí Père Fouettard.
3. 8. pros.V Katalánsku se začíná krmit Tió de Nadal.
4. 12. pros.Na Islandu přichází do města první ze třinácti Jólasveinar, Stekkjastaur.
5. 24. pros.Christkind v jižním Německu a Rakousku, Olentzero v Baskicku, Tió v Katalánsku.
6. 25. pros.Père Noël, Santa Claus, Father Christmas v anglicky mluvícím světě a ve Francii.
7. 1. led.Děda Mráz v Rusku na Nový rok, Άγιος Βασίλης v Řecku.
8. 6. led.Befana v Itálii, Tři králové ve Španělsku, v Mexiku a ve velké části Latinské Ameriky.

Tito návštěvníci se o místo občas přeli. Ve Francii pochází nejslavnější epizoda z 23. prosince 1951: na prostranství před katedrálou Saint-Bénigne v Dijonu spálilo duchovenstvo před 250 dětmi figurínu Père Noëla s vysvětlením, že Vánoce musí zůstat „svátkem výročí narození Spasitele“. Etnolog Claude Lévi-Strauss o tom následujícího roku napsal esej *Le Père Noël supplicié* (Umučený Père Noël).

Svatý Mikuláš, Père Fouettard, Krampus: kdo odměňuje a kdo trestá?

V Lotrinsku je svatý Mikuláš patronem kraje od roku 1477. Jeho nejznámější legenda vypráví, že vzkřísil tři děti zabité řezníkem. 6. prosince tradičně přináší pomeranč a perník se svou podobiznou a děti mu nechávají cukr a mrkev pro jeho osla. V Nancy spojuje velký mikulášský průvod náměstí Place Carnot s náměstím Place Stanislas a bazilika v Saint-Nicolas-de-Port, pár kilometrů odtud, připomíná, jak starý je jeho kult v tomto kraji.

Za ním kráčí Père Fouettard. Nemá vlastní legendu tak starou jako světec: podle průvodce Routard je to „čistý výmysl, který má zastrašit neposlušné děti“. V Nizozemsku doprovází Sinterklaase Zwarte Piet, v německy mluvícím Švýcarsku cestuje Samichlaus s oslem a společníkem jménem Schmutzli a v Německu potkáte Knechta Ruprechta.

Nejokázalejší z těchto pomocníků pochází z Rakouska a Bavorska. Krampus má rohy, tmavou srst a tesáky, napůl kozel a napůl démon, a zlobivé děti šlehá březovými metlami. Jeho jméno prý pochází z německého *Krampen*, dráp. Vychází v předvečer svatého Mikuláše, o *Krampusnacht*. Katolická církev hlučné slavnosti pořádané v jeho jménu zakázala a během druhé světové války ho evropští fašisté odsuzovali jako výtvor sociálních demokratů.

Nic z toho nepomohlo. Dnes v Rakousku, Německu, Maďarsku, Slovinsku a České republice běhají ulicemi skupiny mužů převlečených za čerty a honí kolemjdoucí. Historik Peter Jelavich z Univerzity Johnse Hopkinse v něm vidí pohanskou postavu naroubovanou na Vánoce. Svátek dokonce překročil Atlantik: město Ypsilanti v Michiganu pořádá každoroční Krampusův ples.

Kdo je Christkind, Jezulátko, které nosí dárky?

Christkind, „Kristovo dítě“, nosí dárky večer 24. prosince ve velké části jižního Německa, v Rakousku a v německy mluvícím Švýcarsku. Navzdory svému jménu se jen zřídka zobrazuje jako miminko: lidová tradice z něj udělala andělskou postavu se zlatými kudrnami, bílými šaty a zlatou svatozáří, kterou často hraje mladá dívka.

Jeho původ je sporný. Objevilo se v protestantských oblastech jako alternativa ke svatému Mikuláši, protože reformace odmítala uctívání svatých. Někteří za jeho tvůrce považují Martina Luthera, což Univerzita v Hamburku pokládá za neprokázané. Víme však, že od roku 1531 se dárky v Lutherově rodině spojovaly se „svatým Kristem“. Ironií dějin převzaly Christkind na počátku 19. století katolické oblasti, zejména Bavorsko a Porýní.

Nejslavnější Christkind je to norimberské. Od roku 1969 ho město volí každé dva roky: kandidátky musí mít v den volby 16 až 19 let. V pátek před první adventní nedělí otevírá Christkind, s korunou, kudrnami a ve zlatém, z galerie kostela Frauenkirche trh Christkindlesmarkt a recituje prolog, který v roce 1948 napsal Friedrich Bröger. V prosinci absolvuje přes sto vystoupení. Pro roky 2025 a 2026 se jmenuje Nora Falk.

Kdo je Befana, italská čarodějnice ze 6. ledna?

V Itálii patří noc z 5. na 6. ledna Befaně. Její jméno je lidové zkomolení slova *Epifania*, Zjevení Páně. Slovník Treccani ji popisuje jako velmi ošklivou, ale dobrotivou stařenu, která v noci sestupuje komínem a plní punčochy hodných dětí dárky a sladkostmi. Zlobivým dětem nechává kousky uhlí. Dnes je tím uhlím často začerněný cukr, který se prodává v cukrárnách.

Nejrozšířenější křesťanská legenda ji staví do cesty Třem králům. Mudrci se jí ptají na cestu k Jezulátku a zvou ji, aby šla s nimi; odmítne, protože má moc práce s úklidem. Pak si to rozmyslí, vydá se je hledat a už je nikdy nenajde. Od té doby létá na koštěti a mnozí říkají, že před odchodem zamete podlahu.

Postava je starší než tento příběh. Enciclopedia Italiana z roku 1930 spojuje Befanu s předkřesťanskými magickými tradicemi a popisuje ohně zapalované v noci na Zjevení Páně. V toskánské Romagni se její figurína vozila na voze na návesní náměstí a tam se pálila. Městečko Urbania v Marche platí za její oficiální sídlo a každý rok mezi 2. a 6. lednem v něm probíhá slavnost, která přiláká 30 000 až 50 000 lidí.

Proč Španělé a Mexičané dostávají dárky 6. ledna?

V hispánském světě jsou velkými dárci Reyes Magos, Tři králové. Zjevení Páně, 6. ledna, připomíná jejich návštěvu u Jezulátka a právě ráno toho dne děti nacházejí své dárky. V Mexiku mnohé děti nejprve napíšou Třem králům dopis, některé ho přivážou k balonku naplněnému heliem, a předchozí večer se u dveří často nechává bota.

Večer 5. ledna procházejí králové ulicemi. Průvod v Alcoy u Alicante se koná od roku 1885 a patří k nejstarším ve Španělsku. Je zapsán jako slavnost národního turistického významu. Královští pážata v něm šplhají po dlouhých dřevěných žebřících a doručují dárky přímo na balkony a do oken a oslíci, *burretes*, nesou poštovní schránky, do kterých děti vhazují svá přání.

6. leden končí koláčem ve tvaru věnce. Ve Španělsku skrývá *roscón* figurku, která často představuje jednoho z králů. V Mexiku skrývá *rosca de Reyes* malé Jezulátko: kdo ho najde, musí ho 2. února, na Hromnice, odnést do kostela nebo pohostit rodinu. Svátek Tří králů tak prodlužuje Vánoce o celý měsíc.

Děda Mráz a Sněhurka: dárky na Nový rok

V Rusku a v několika zemích bývalého Sovětského svazu se dárky dávají na Nový rok. Nosí je Дед Мороз (Děda Mráz). Sovětská moc proti němu nejprve bojovala: v roce 1928 byl prohlášen za „spojence kněze a kulaka“. V roce 1935, kdy byly novoroční oslavy znovu povoleny, se vrátil a jeho oficiální sídlo bylo v roce 1998 určeno ve Velikém Usťugu ve Vologdské oblasti.

Nikdy necestuje sám. Снегурочка (Sněhurka, Sněguročka), Sněhová dívka v dlouhých stříbrně modrých šatech a s kožešinovou čepicí nebo kokošnikem ve tvaru vločky, mu pomáhá rozdávat balíčky. Pochází z pohádky, kterou dramatik Alexandr Ostrovskij v roce 1873 převedl na divadlo se scénickou hudbou Čajkovského a kterou pak Rimskij-Korsakov proměnil v operu. Od sovětského oživení Nového roku v polovině 30. let je představována jako jeho vnučka.

Také Řecko má svého novoročního návštěvníka, Άγιος Βασίλης, svatého Basila, biskupa z Kaisareie ve 4. století, jehož svátek připadá na 1. ledna. Rodiny se ten večer dělí o *vasilopitu*, koláč, do kterého se před pečením vloží mince: kdo ji najde, bude mít celý rok štěstí.

Tió de Nadal a Olentzero: dárky z Katalánska a Baskicka

V Katalánsku vycházejí dárky z polena. Tió de Nadal je velký, často sukovitý kmen, který se několik dní před Vánoci postaví doma. Od 8. prosince, svátku Neposkvrněného početí, ho děti každý den krmí, dříve chlebem, kukuřicí, svatojánským chlebem nebo pilinami, a přikrývají ho dečkou, aby mu nebyla zima. Na Štědrý večer do něj za zpěvu říkanky tlučou holemi a pak nadzvednou deku: Tió „vydal“ sladkosti a dárky. Pokud děti nebyly hodné, může nechat jen uhlí.

Původně byl Tió poleno, které se v noci na Vánoce pálilo v krbu, v Katalánsku i na Mallorce. Ve městech zvyk trochu ustoupil, ale zůstává živý a v mnoha obcích se vrací, a město Barcelona ho stále uvádí mezi svými vánočními tradicemi.

V Baskicku se návštěvník 24. prosince jmenuje Olentzero. Je to uhlíř: podle legendy pracoval v horách, když se dozvěděl o narození Krista, a sestoupil tu zprávu oznámit. I on byl nejprve vánočním polenem, jehož popel se rozsypával před domem, aby ho chránil. Ve 20. století začal nosit dárky dětem. Večer 24. prosince procházejí ulicemi sbory a zpívají jeho příběh a doprovází ho Mari Domingi, postava přírody a zimního slunovratu.

Joulupukki a Jólasveinar: návštěvníci z dalekého severu

Ve Finsku je Joulupukki, „vánoční kozel“, dědicem zvyku, kdy muž převlečený za kozla obcházel domy a dostával zbytky ze slavnostní večeře. Postava přišla o rohy a získala bílý vous, ale jméno si ponechala, a od vysílání finského rozhlasu z roku 1927 se říká, že bydlí na Korvatunturi v Laponsku. Jižněji, v Norsku, Dánsku a Švédsku, se z hospodářského skřítka, *nisse* nebo *tomte*, stal nosič dárků. Tradičně se mu nechává miska kaše s kouskem másla, v Norsku rýžová kaše.

Island vsadil na množství. Jólasveinar, třináct vánočních chlapíků, přicházejí jeden po druhém, každý jednu noc, od 12. do 24. prosince. Jejich jména prozrazují jejich zlozvyky: průvod zahajuje Stekkjastaur, „neotesanec z ovčína“, pak přicházejí Þvörusleikir lízač vařeček, Hurðaskellir práskač dveřmi, Skyrgámur hltoun skyru, Gluggagægir okenní špeh a nakonec 24. prosince Kertasníkir, „žebrák o svíčky“. Od 11. do 24. prosince nechávají děti na okenním parapetu botu: naplní se malým dárkem, nebo bramborou, když zlobily. Sezona končí 6. ledna svátkem Þrettándinn.

Jólasveinar mají nepříliš doporučeníhodnou rodinu. Těch třináct bratrů prý žije v horách s matkou Grýlou, obávanou obryní, a jejím mužem Leppalúðim, velkým neohrabancem. Vánoční kocour, obrovský a se svítícíma očima, se v noci na Vánoce toulá horami a loví ty, kdo nedostali nový kus oblečení. Samotní chlapíci jsou natolik slušní, že se ukazují v Islandském národním muzeu v Reykjavíku: v prosinci 2025 tam přicházeli jeden po druhém, každý den od 12. do 24., do sálu pro děti a rodiny.