Odkdy má Santa Claus saně? Historie létajícího vozidla

Jak cestoval svatý Mikuláš před saněmi?

Evropský svatý Mikuláš soby nikdy nepotřeboval. Nežil u polárního kruhu. V Lotrinsku ho noviny z let 1898, 1914 a 1921, uložené v digitální knihovně Gallica, ukazují jedoucího na oslu, oslici nebo oslíkovi, a Napoleonova nadace popisuje světce, který se každý rok vrací „v doprovodu osla, jenž se prohýbá pod sladkostmi“.

V Nizozemsku připlouvá Sinterklaas lodí a pak jezdí na koni. Děti dávají do bot mrkev nebo seno pro jeho koně. V obou případech zůstává cestovatel na zemi, nebo skoro: chodí od domu k domu rychlostí soumara.

První svatý Mikuláš, který létá, je americký a saně nemá. Washington Irving vydal svou Historii New Yorku v roce 1809 a do druhého vydání z roku 1812 přidal sen: holandský osadník vidí světce přilétat „nad korunami stromů“, na tomtéž voze, na kterém každý rok vozí dětem dárky. Světec si zapálí dýmku, přiloží prst ke straně nosu, nasedne zpátky na vůz a odletí nad stromy.

Ten prst u nosu si zapamatujte: objeví se znovu o jedenáct let později, ve chvíli, kdy Santa vyjíždí komínem nahoru. Celý příběh lotrinského oslíka a holandského koně najdete v článku Kdo byl svatý Mikuláš?.

Ve kterém roce dostal Santa Claus saně?

Odpověď se vejde do jednoho data: 1821. Toho roku vydal newyorský nakladatel William B. Gilley knížečku nazvanou The Children's Friend, „novoroční dárek pro malé od pěti do dvanácti let“. Anonymní báseň, kterou obsahuje, se jmenuje „Old Santeclaus with Much Delight“. Jejích osm barevných rytin je prvním použitím litografie ve Spojených státech.

Návštěvník jménem Santeclaus přichází „ze Severu“ každý Štědrý večer. Řídí saně tažené jediným sobem, které uhánějí nad komíny. Jedna z rytin ho ukazuje na střeše. Je to první známá publikace, která Santovy saně a soba zmiňuje a zobrazuje, a jak zdůrazňuje St. Nicholas Center, návštěva se nyní koná 24. prosince, a už ne 6.

Proč saně? Knížečka to nevysvětluje a žádný dobový dokument nám neříká, co si o tom myslel její anonymní autor. Víme jen, že v 19. století patřily koňské saně na severovýchodě Spojených států k zimě natolik, že měly své závody i písně, jak uvidíme níže. Otázce soba se věnuje článek Odkud se vzali Santovi sobi?.

1. 1812Ve druhém vydání knihy Washingtona Irvinga letí svatý Mikuláš nad stromy na voze.
2. 1821První saně, tažené jediným sobem, v knížečce The Children's Friend.
3. 1823Báseň „A Visit from St. Nicholas“: miniaturní saně a osm sobů se jmény.
4. 1863Thomas Nast kreslí saně na titulní stranu Harper's Weekly.
5. 1939Rudolf, sob s červeným nosem, vede saně mlhou.

Kdo naučil Santovy saně létat?

Dne 23. prosince 1823 otiskl Troy Sentinel bez podpisu báseň „Account of a Visit from St. Nicholas“. V roce 1837 byla připsána Clementu Clarku Moorovi, který se k ní v roce 1844 přihlásil ve svých Poems; někteří badatelé ji připisují Henrymu Livingstonovi ml. Vypravěče probudí hluk na trávníku, otevře okno a spatří „miniaturní saně a osm drobných sobů“, které řídí „malý starý vozka, tak čilý a rychlý“.

Báseň přidává to, co knížečce z roku 1821 chybělo: samotný let. Sobi stoupají ke střeše jako suché listí zvednuté vichřicí, se „saněmi plnými hraček“. Když je práce hotová, návštěvník přiloží prst ke straně nosu, jako u Irvinga, vyjede komínem, skočí do saní a hvízdne na spřežení. Všichni odletí „jako chmýří bodláku“.

Slovo „miniaturní“ je důležité. V roce 1823 jsou saně malé, protože malý je i Santa: báseň ho popisuje jako „starého elfa“, dost drobného na to, aby prolezl komínem. S ilustracemi poroste, a jeho saně s ním. Osm jmen spřežení a jejich varianty rozebírá článek Jak se jmenují Santovi sobi?.

Proč se saně a rolničky staly vánočními písněmi?

V 19. století slouží koňské saně v Nové Anglii k cestování, ale také k závodění. V září 1857 vydal v Bostonu nakladatel Oliver Ditson píseň Jamese Lorda Pierponta „The One Horse Open Sleigh“. Staré místní kroniky z Medfordu ve státě Massachusetts uvádějí, že ji inspirovaly městské závody saní. O Vánocích v ní není ani slovo.

S Vánocemi se spojí až v 60. a 70. letech 19. století, pod názvem, který známe: „Jingle Bells“. Rolničky koně se stanou rolničkami Santova spřežení. Dne 16. prosince 1965 ji astronauti z Gemini 6, Wally Schirra a Tom Stafford, zahráli ze své kabiny na oběžné dráze, jeden na foukací harmoniku, druhý na rolničky od saní.

V roce 1864 napsal Benjamin Hanby v New Paris ve státě Ohio píseň „Up on the Housetop“. Odborník William Studwell ji označuje za první vánoční píseň věnovanou hlavně Santovi. Sobi v ní zastaví na střeše, zatímco jejich pán sestupuje s hračkami, scéna, kterou si Hanby nejspíš vypůjčil z básně z roku 1823. Další písně najdete na naší stránce vánoční písně.

Jak se saně dostaly do obrazů?

Dne 3. ledna 1863, uprostřed americké občanské války, ukázala titulní strana Harper's Weekly prvního Santu Thomase Nasta. Homestead Museum v Kalifornii ho popisuje takto: Santa sedí vzadu ve svých saních, sobi trpělivě čekají pod obloukem s nápisem „Welcome Santa Claus“ vedle velké americké vlajky. Rozdává dárky vojákům Unie.

Massachusetts Historical Society napočítala 33 obrázků Santy, které Nast nakreslil pro Harper's Weekly v letech 1863 až 1886. Časopis se tiskl černobíle: čtenáři si barvu saní představovali stejně jako barvu kabátu.

Spřežení pak překročí Atlantik. Podle Kongresové knihovny dorazila mytologie saní a létajících sobů do Británie v 60. letech 19. století a Father Christmas ji převzal, když v 70. letech splynul se Santa Clausem. V roce 1889 nechala básnířka Katharine Lee Batesová dokonce paní Clausovou žádat o místo v saních, příběh, který vyprávíme v článku Má Santa Claus manželku?.

Saně mají i své spisovatele. V letech 1920 až 1943 psal J. R. R. Tolkien každý rok svým dětem dopisy podepsané Father Christmas. Popisuje v nich Santu, který doručuje dárky komínem, se saněmi taženými létajícími soby.

Saně ve 20. století: Rudolf, radary a dětské otázky

Ve 20. století získávají saně cestující i druhé piloty. V roce 1902 vydal L. Frank Baum, autor Čaroděje ze země Oz, knihu The Life and Adventures of Santa Claus a zapřáhl deset sobů, mezi nimi Flossie a Glossie. V roce 1939 napsal Robert L. May pro obchodní domy Montgomery Ward příběh o Rudolfovi: jednoho mlhavého večera postaví Santa do čela spřežení soba se svítícím nosem, aby saním osvětlil cestu.

Saně se dostaly dokonce i do vojenských archivů. Dne 24. prosince 1948 vydalo americké letectvo zprávu o neidentifikovaných saních tažených osmi soby ve výšce 14 000 stop, kurz 180. O sedm let později, v roce 1955, dala chybně vytištěná reklama dětem v Colorado Springs číslo střediska protivzdušné obrany: to byl začátek každoročního sledování NORAD, o kterém vyprávíme v článku Jak Santa rozdá všechny dárky za jednu noc?.

Děti berou saně velmi vážně. V roce 2015 se psychologové Andrew Shtulman a Rachel Yoo z Occidental College zeptali 47 dětí ve věku 3 až 9 let. 96 % z nich řeklo, že Santa létá v saních tažených soby. Zároveň je to kousek, který dokážou vysvětlit nejhůř: jen 12 dětí ze 47 navrhlo, jak takový let funguje.

Ostatní odpovídají, že saně prostě létají. Ve vesnici to považují za velmi dobrou odpověď. Večer 24. prosince můžete jejich dráhu ověřit v Santa Trackeru a navštívit spřežení na stránce sobi.