Je Santa Claus elf? Pátrání po jednom slově z roku 1823

Proč se říká, že Santa Claus je elf?

Všechno začíná jediným veršem, ale zbytek básně míří stejným směrem. Ještě než se slovo *elf* objeví, vidí vypravěč, probuzený uprostřed noci, jak přijíždějí „a miniature sleigh, and eight tiny reindeer“, miniaturní sáně a osm drobounkých sobů. Vozkou je „a little old driver, so lively and quick“, malý stařík, čilý a hbitý.

Následující portrét patří drobné postavě. Je „dressed all in fur, from his head to his foot“, od hlavy k patě v kožešině, pokrytý sazemi a popelem, a podobá se podomnímu obchodníkovi, který rozbaluje svůj ranec. Má „a little round belly“, malé kulaté bříško, „droll little mouth“, směšnou pusinku prohnutou jako luk, a v zubech svírá troubel dýmky. Báseň hromadí *little*, *tiny* a *miniature*, jako by chtěla všechno zmenšit na velikost střechy.

Pak přijde odchod. Návštěvník si položí prst na bok nosu, kývne hlavou a vystoupá komínem nahoru. Pro starce běžné velikosti by to byl nesmyslný kousek. Pro elfa je to skoro samozřejmost. V roce 2014 shrnul článek univerzity Canisius v Buffalu Santu z básně takto: „a little guy“, malý chlapík, který dokáže šplhat komíny nahoru i dolů s obratností ducha.

Co znamenalo slovo „elf“ v roce 1823?

Anglické slovo *elf* pochází ze staroanglického *ælf*. Má příbuzné ve všech germánských jazycích: *álfr* ve staré severštině, *alp* ve staré horní němčině, kde označuje zlého ducha. Jazykovědci ho spojují s kořenem, který znamená „bílý“, tím z latinského *albus*. Původní elf byl možná „ten bílý“, „ten zářivý“. Jeho stopu najdeme ve jménech jako Alfred, doslova „rada elfů“.

Tito první elfové nebyli malí. V roce 1590 píše Edmund Spenser v *Královně víl* (The Faerie Queene) ještě o bytostech lidské velikosti. Zlom přichází ve stejné době, v divadle. Ve *Snu noci svatojánské*, kolem roku 1595, uvádí Shakespeare na scénu drobounké, vzdušné elfy. Spolu s básníkem Michaelem Draytonem zakoření na dvě staletí představu, že elf je, stejně jako víla, kapesní bytost.

Právě tento význam měl autor z roku 1823 na mysli: malá, čilá, trochu šibalská bytost z jiného světa. O jedenáct let dříve, v roce 1812, vydali bratři Grimmové pohádku *Švec a skřítci*, v níž dva mužíčci, *Wichtelmänner* německého originálu, každou noc potají dokončují boty chudého ševce. Když jim manželé na poděkování ušijí oblečky, odtančí a už se nevrátí. Skřítek, který v noci pracuje, aby udělal radost, a neukáže se: ten obraz musel autora vánoční básně lákat.

A francouzské slovo „lutin“?

To přichází z mnohem větší dálky. Podle slovníku Trésor de la langue française pochází *lutin*, francouzský výraz pro skřítka, z latinského *Neptunus*, boha moře, který se na konci antiky stal pohanským démonem. Chrétien de Troyes píše kolem roku 1176 *netun*, Wace píše *luitun*. Slovo se nejspíš přiklonilo k *nuit*, noc, protože tito duchové vycházeli v noci, a pak k *luitier*, zápasit. Du Bellay píše *lutin* v roce 1558 a od roku 1680 slovo označuje také čilé a rozpustilé dítě. Francouzský překlad *jolly old elf* jako „joyeux vieux lutin“ tedy sedí přesně.

Byl Santa malý už před rokem 1823?

Dva roky před básní, v roce 1821, vydal newyorský tiskař William B. Gilley malou kapesní knížku *The Children’s Friend*, darovanou jako novoroční dárek dětem „od pěti do dvanácti let“. Stojí v ní *Old Santeclaus with Much Delight*, báseň bez jména autora, ilustrovaná osmi barevnými rytinami. Jsou to první publikované obrázky Santy a první použití litografie ve Spojených státech.

Tento Santeclaus přijíždí na Štědrý večer, a ne už 6. prosince, na svátek svatého Mikuláše. Řídí soba nad střechami a sněhovými pláněmi a už nosí červenou. Má ale i přísnější rys: neposlušným dětem nechává dlouhý černý březový prut. Knížka neuvádí jeho velikost. Rytiny ho ale ukazují na střechách, v měřítku komínů.

Ještě dřív, v roce 1809, udělal Washington Irving ve své *Historii New Yorku* ze svatého Mikuláše newyorskou postavu. Univerzita Canisius zdůrazňuje, že Irvingův Mikuláš ještě není tím veselým starým elfem, jak ho známe. Celý příběh této proměny biskupa v newyorskou postavu si přečtěte v článku skutečný příběh Santa Clause.

Jak Santa Claus vyrostl?

Hlavním viníkem je Thomas Nast. Do Spojených států přišel zhruba v šesti letech, v roce 1846, a během občanské války kreslil pro *Harper’s Weekly*. 3. ledna 1863 rozdává jeho první Santa na titulní straně dárky v táboře Unie, v kabátci s hvězdami a pruhovaných kalhotách. V letech 1863 až 1886 otiskl Nast v časopise 33 vánočních obrázků.

Kresbu po kresbě postavu ustálil. Podle univerzity Canisius proměnil Nast Santu z Moorova „veselého starého elfa“, malého chlapíka, v bodrého obra s bílým vousem a kreslil ho větší než ve skutečnosti, protože tak ho očekáváme. V roce 1866 ho ukázal v jeho dílně, jak vyrábí houpací koně a šije šaty pro panenky, s knihou záznamů o chování dětí po ruce.

1. 1821*The Children’s Friend*: první rytiny Santeclause na střechách, se sobem.
2. 1823Báseň z Troy ho popisuje jako „jolly old elf“ s miniaturními saněmi.
3. 1863První Santa Thomase Nasta na titulní straně *Harper’s Weekly*.
4. 1866Nast ho ukazuje v dílně, mezi hračkami.
5. 1881„Merry Old Santa Claus“, Nastův nejslavnější portrét.

Delawarské muzeum umění, které uchovává Nastovu sbírku, mu přisuzuje i první zmínky o Santovi, který žije na severním pólu a vede dílnu. Muž, který řídí továrnu na hračky pro celý svět, se jen těžko mohl vejít do miniaturních saní. Elf z roku 1823 z obrázků zmizel, jak vypráví náš článek kolik je Santovi let.

Nisse a tomte: Santovi severští bratranci

Ve Skandinávii je příbuznost mezi Santou a malými bytostmi ještě přímější. Dánský a norský *nisse*, švédský *tomte* a finský *tonttu* jsou domácí duchové z lidové tradice. Žijí pod podlahou statku, chléva nebo stodoly, dohlížejí na zvířata a pomáhají s prací, pokud se k nim lidé chovají slušně. Když se urazí, tropí neplechy.

Jejich velikost se v různých vyprávěních liší. Jedna švédská tradice mluví o jednom loktu, zhruba 60 centimetrech, jeden švédsko-americký pramen o 60 až 90 centimetrech. Popisují se s červenou čepicí a v šatech z šedé vlny. Tradiční dánský nisse je bez vousů jako dítě: vous přišel až později. Na Štědrý večer se jim nechává miska kaše, s máslem, s medem, nebo v Norsku *rømmegrøt*, smetanová kaše.

V 19. století se z těchto strážců statků stávají nositelé dárků. Už ve 40. letech 19. století ukazují dánští umělci nisseho, jak přináší vánoční dárky. Ve Švédsku ilustrovala Jenny Nyströmová pro Viktora Rydberga v roce 1875 knihu *Dobrodružství malého Vigga na Štědrý večer* a v roce 1881 báseň *Tomten*. Národní muzeum ve Stockholmu ji považuje za první švédskou umělkyni, která dala tradičnímu Santovi vlastní charakter. Zrodil se *jultomte*, vánoční tomte.

Samotné jméno o tomto setkání vypráví. Podle jedné hypotézy pochází *nisse* od jména Niels, dánské podoby Mikuláše, což by z něj dělalo malého příbuzného svatého Mikuláše. Slovo *tomte* pochází z *tomt*, pozemku, na kterém se staví dům. Jak se Santovi říká v jednotlivých severských zemích, si přečtěte v článku jména Santa Clause po celém světě.

Odkud pocházejí skřítci z dílny?

Když Santa vyrostl, kdo převzal roli elfa? Celý tým. Často se píše, že Louisa May Alcottová, budoucí autorka *Malých žen*, jako první psala o vánočních skřítcích, ve sbírce nazvané *Christmas Elves*, kterou napsala kolem roku 1855. Library of America nabádá k opatrnosti: Alcottové bylo třiadvacet, sbírka nikdy nevyšla a rukopis je ztracený nebo zničený. Nikdo neví, jak její skřítci vypadali.

První široce rozšířený obrázek je doložen lépe. V roce 1873 ukazuje vánoční obálka *Godey’s Lady’s Book*, ženského časopisu z Filadelfie, Santu obklopeného hračkami a skřítky, s popiskem: „Zde je představa o přípravách, které se konají, aby děti o Vánocích dostaly své hračky.“ V roce 1876 vydal Austin Thompson *The House of Santa Claus*, pohádkové představení pro nedělní školy, které tento nápad převzalo.

• 1932: Walt Disney uvádí krátký film *Santa’s Workshop*, v němž Santa a jeho skřítci připravují cestu.
• 1964: *Rudolf, sob s červeným nosem*, animovaný technikou stop motion, dává skřítkům hlavní roli.
• 1985: *Santa Claus* je představuje jako cech řemeslníků, kteří vyrábějí hračky ručně.
• 1994: ve filmu *The Santa Clause* hrají skřítky děti a dospívající.

Od té doby je rozdělení rolí ustálené: Santa v lidské velikosti a kolem něj skřítci, kteří vyrábějí, balí a hlídají soby. Naši skřítci mají svou stránku a jejich řemeslo podrobně popisuje náš článek kdo jsou Santovi skřítci.

Člověk vychovaný kouzelnými bytostmi

Několik příběhů rozhodlo tu otázku po svém: Santa není elf, ale vyrostl mezi nimi. První z nich podepsal L. Frank Baum, autor *Čaroděje ze země Oz*. V knize *The Life and Adventures of Santa Claus*, vydané v roce 1902 s ilustracemi Mary Cowles Clarkové, najde Ak, „mistr lesník světa“, v lese Burzee nemluvně. Nymfa Necile ho adoptuje a pojmenuje Neclaus, z čehož je Claus zdrobnělinou.

Baum trvá na jednom: Claus je smrtelník, který den za dnem roste mezi nesmrtelnými. Text dokonce uvádí, že „nikdy nebyl příliš vysoký muž“. Rylové, strážci květin, mu dávají své barvy, aby mohl malovat hračky. Knookové, strážci zvířat, nakonec dovolí dvěma jelenům, Glossie a Flossie, táhnout jeho sáně, ale jen na Štědrý večer. Když zestárne, navrhne Ak nesmrtelným, aby mu darovali Plášť nesmrtelnosti. Hlasování dopadne příznivě a plášť je od té doby součástí jeho bytosti.

Stejné schéma se v roce 1970 vrací v televizi: ve filmu *Santa Claus Is Comin’ to Town* od studia Rankin/Bass ujme malého Krise rodina Kringleových, skřítků výrobců hraček. V roce 2003 situaci obrátí film *Elf* Jona Favreaua. Nemluvně ze sirotčince vklouzne do Santova pytle, dostane se na severní pól a vyrůstá mezi skřítky, adoptované Tátou Elfem, kterého hraje Bob Newhart. Buddy, kterého hraje Will Ferrell, si až do dospělosti myslí, že je skřítek. Při natáčení se místo digitálních efektů sázelo na nucenou perspektivu, aby vedle nich vypadal obrovský.