Vánoce ve Spojeném království: Father Christmas, crackers, královský projev a Boxing Day

Father Christmas, nebo Santa: kdo chodí za britskými dětmi?

Britské děti říkají bez rozdílu Father Christmas i Santa. Ten první je stará anglická postava, spíš zosobnění svátků než nosič dárků, kterou na jevišti nechával mluvit už Ben Jonson v roce 1616. Ten druhý přišel z Ameriky se saněmi a soby v 60. letech 19. století a v 70. letech oba splynuli v jednoho. Přechod od zeleného pláště k červenému obleku popisujeme v našem článku o Santově obleku.

Dlouho neodcházel dopis na poštu, ale do komína. Položil se nad plameny a tah ho odnesl nahoru, směrem k severnímu pólu. Jedna knihovnice z Oxfordské univerzity vypráví, že to tak jako dítě dělala každý rok. Některé dopisy se k nebi nikdy nedostaly: v roce 1996 našli dělníci jeden zaseknutý v komíně ložnice, s datem 8. prosince 1911. Malá Mabel v něm prosila o knihu pohádek, album na pohlednice, bonboniéru a chrastítko pro mladší sestřičku.

Mezi válkami pokládaly v Oxfordu děti J. R. R. Tolkiena své dopisy ke krbu. Dvacet let dostávaly ilustrované odpovědi podepsané Father Christmas a odeslané ze severního pólu, které později vyšly pod názvem *The Father Christmas Letters*. Dnes děti píšou spíš na zaběhnutou poštovní adresu: Santa's Grotto, Reindeerland, XM4 5HQ. Napsat mu můžete i z naší stránky pro dopis.

Večer 24. prosince se mu nechává občerstvení. Podle průzkumu, který v prosinci 2025 zveřejnil HelloFresh, volí 53 % domácností, které něco nechávají, mince pie, asi 1,68 milionu domácností přidá skleničku alkoholu, nejčastěji sherry, a 36 % položí mrkev pro Rudolfa. Varianty z jiných zemí shrnuje náš článek o tom, co nechat Santovi.

Kdo vymyslel vánoční crackers?

Cracker je trubička z lesklého papíru, na obou koncích uzavřená jako bonbon. Dva hosté za ni zatáhnou každý ze své strany, trubička se s malým prásknutím roztrhne a ten, komu zůstane větší polovina, si vezme obsah: papírovou korunu, vtip a drobnou věcičku. Tahá se na začátku vánočního oběda a koruna zůstává na hlavě až do pudinku.

Jeho předpokládaným vynálezcem je Tom Smith (1823 až 1869), cukrář a pekař, který ve 40. letech 19. století otevřel obchod na Goswell Road v londýnské čtvrti Clerkenwell. Podle Victoria and Albert Museum objevil v Paříži bonbony zabalené do papíru zakrouceného na obou koncích a vložil do nich milostný vzkaz, aby své sladkosti prodával i mimo sezonu. Nápad s prásknutím ho prý napadl u polena praskajícího v krbu. Oxfordský slovník doložil tahání crackerů už v roce 1847, a tento rok tradice považuje za datum vynálezu.

Mechanismus byl doladěn v 60. letech 19. století: dva proužky papíru, jeden natřený třaskavým stříbrem, druhý drsný, které při tření vybuchnou. Walter, Tomův syn, přidal fantazijní papírové klobouky a sháněl drobné dárky v Evropě, Americe a Japonsku. Firma sídlící na Finsbury Square v londýnské City zaměstnávala v 90. letech 19. století asi 2 000 lidí, mnoho z nich žen, které všechno lepily a skládaly ručně.

Crackers sledovaly všechny módní vlny: jazz, Tutanchamona, automobily, Charlieho Chaplina, rádio. Značka dodnes vyrábí luxusní crackers pro královský dvůr, jejichž výzdoba i obsah zůstávají tajemstvím. Největší cracker, jaký kdy kdo postavil, měřil 63,1 metru: roztrhl se 20. prosince 2001 ve škole v Cheshamu v hrabství Buckinghamshire.

Proč Britové 25. prosince v 15 hodin poslouchají krále?

Vánoční poselství panovníka se zrodilo z nápadu BBC. Její ředitel John Reith ho poprvé navrhl v roce 1922; král Jiří V. odmítl. O deset let později souhlasil. Na Boží hod 1932 promluvil do rozhlasu z malé pracovny v Sandringhamu, svém sídle v Norfolku, aby zahájil rozhlasovou službu pro Impérium, předchůdkyni BBC World Service. Text se připisuje Rudyardu Kiplingovi. Projev trval dvě a půl minuty a slyšelo ho asi 20 milionů posluchačů.

Pravidelnou tradicí se hned nestal: v letech 1936 a 1938 žádné poselství nebylo. Ustálila ho až válka, s projevem Jiřího VI. v roce 1939. Alžběta II. pronesla své první poselství v roce 1952, také ze Sandringhamu, deset měsíců po smrti svého otce. V roce 1957 bylo poprvé vysíláno v televizi, živě. Od roku 1960 se nahrává předem, aby se dalo rozeslat do zemí Commonwealthu.

Od války zůstal bez poselství jediný rok: 1969, kdy projev ustoupil reprízě dokumentu *Royal Family*. V roce 2003 se poprvé natáčelo celé venku, v kasárnách Combermere ve Windsoru. Král Karel III. nahrál své první poselství v prosinci 2022, tři měsíce po smrti své matky, v kapli svatého Jiří ve Windsoru. Stalo se nejsledovanějším královským vánočním projevem, jaký kdy byl změřen. Poselství se každý rok vysílá v 15 hodin londýnského času, v mnoha rodinách mezi hlavním chodem a dezertem.

Kdo přinesl do Anglie stromeček a vánoční přání?

Stromeček se často připisuje princi Albertovi, německému manželovi královny Viktorie. Ten mu hlavně udělal reklamu. Podle English Heritage byl prvním známým stromkem v Anglii ten královny Šarloty, německé manželky Jiřího III., postavený v Queen's Lodge ve Windsoru v prosinci 1800. Albert si v prosinci 1840 nechal přivézt několik smrků z Coburgu. Všechno ale změnila jedna rytina: v roce 1848 ukázal list *Illustrated London News* královskou rodinu kolem stromku obtěžkaného ozdobami. V roce 1853 vyšly první reklamy na vánoční ozdoby a kolem roku 1860 už byl stromek ve střední třídě velmi rozšířený.

Vánoční přání se narodilo ve stejném desetiletí, v Londýně. V roce 1843 požádal Henry Cole, pozdější první ředitel Victoria and Albert Museum, svého přítele malíře Johna Callcotta Horsleyho, aby nakreslil přáníčko. Jeho deník uvádí, že kresbu dostal 17. prosince. Vytisklo se tisíc kusů, prodávaných po šilinku, na tehdejší dobu vysoká cena, a akce byla považována za obchodní neúspěch. Jeden z těchto prvních výtisků se v roce 2013 vydražil za 22 000 liber.

Nejslavnější stromek v zemi pochází z Norska. Od roku 1947 daruje Norsko každý rok Londýňanům smrk jako poděkování Spojenému království za podporu během druhé světové války. Strom, starý 50 až 60 let a vysoký přes 20 metrů, se vybírá v lesích kolem Osla, kde mu lesníci říkají „královna lesa“. Přes Severní moře ho přiveze loď, na Trafalgar Square ho ozdobí svislými řetězy světel po norsku a sbory u něj zpívají celý prosinec. Rozebírá se těsně před Tříkrálovým večerem a pak se rozdrtí na mulč.

Mince pies a Christmas pudding: co jedí Britové o Vánocích?

Mince pie je malý uzavřený koláček plněný *mincemeatem*: rozinkami, kandovanou kůrou, jablky, kořením a lojem. Slovo znamená „mleté maso“ a přesně to v něm bývalo. Kuchařka z roku 1390, *The Forme of Cury*, uvádí recept na „tartes of flesshe“ s mletým vepřovým, fíky, rozinkami a kořením. V roce 1615 vydal Gervase Markham „minc't pies“ se skopovým a ledvinovým lojem, pečené v silné kůrce zvané *coffyn*. Maso postupně zmizelo, koření zůstalo.

Houževnatá legenda tvrdí, že Oliver Cromwell mince pies zakázal. Ve skutečnosti nařízení z roku 1647 zrušilo církevní svátky včetně Vánoc, ale žádné jídlo nezakázalo; historička kuchyně Sam Bilton mluví o mýtu. Jiná tradice radí sníst jeden koláček každý z dvanácti dnů Vánoc, přičemž každý slibuje jeden šťastný měsíc v nadcházejícím roce. Britové jich v roce 2025 snědli asi 175 milionů.

Christmas pudding pochází z *plum pottage*, kaše z masa a sušeného ovoce, která v 18. století zesládla. Vařený pudink z mouky, ovoce, loje, cukru a koření s větvičkou cesmíny navrchu se jasně objevuje ve 30. letech 19. století. Charles Dickens ho v roce 1843 v *Vánoční koledě* nechává flambovat koňakem a Eliza Acton ho v roce 1845 jako první nazvala v kuchařce „Christmas pudding“. Že obsahuje třináct přísad, za Krista a dvanáct apoštolů, je legenda, kterou nic nepotvrzuje.

Připravuje se týdny předem, na *Stir-up Sunday*, pátou neděli před Vánocemi. Název pochází z modlitby toho dne v anglikánské modlitební knize, která začíná slovy „Stir up“, „probuď“; viktoriánská doba z něj udělala den, kdy celá rodina míchá těsto. Vkládala se do něj malá stříbrná mince, threepence nebo sixpence, která tomu, kdo ji našel, slibovala bohatství. Verzi, kterou můžete připravit s dětmi, najdete v našich receptech.

Proč se 26. prosinci říká Boxing Day?

Boxing Day nemá s boxem nic společného. Název pochází z *Christmas box*, krabičky nebo dárku doloženého už v 17. století: první pracovní den po Vánocích obcházeli obchodníci a zaměstnanci své zákazníky a dostávali spropitné jako poděkování za uplynulý rok. Samuel Pepys o tom píše ve svém deníku 19. prosince 1663. Ve velkých domech dostávali sloužící, kteří 25. prosince obsluhovali, druhý den krabici s dárky nebo zbytky a volný den na návštěvu rodiny.

Jiné vysvětlení odkazuje na pokladničku pro chudé, kostelní schránku na almužny, která se někdy otevírala a rozdělovala 26. prosince, na svatého Štěpána. V Irsku se ostatně říká spíš St Stephen's Day. Zákon Bank Holidays Act z roku 1871 udělal z 26. prosince den volna ve Spojeném království, kromě Skotska. Dnes je to den fotbalu, s kompletním programem zápasů, tradičně hraných proti sousedům, aby se omezilo cestování, a výprodejů: v roce 2009 vyrazilo ten den nakupovat až 12 milionů Britů.

A co Skotsko?

Skotsko drželo Vánoce dlouho v odstupu. V roce 1640 skotský parlament zakázal slavení Yule. Zákaz byl zrušen v roce 1712, ale presbyteriánská církev svátek nadále neschvalovala a dnem volna se tam Vánoce staly až v roce 1958. Skotové proto přesunuli své veselí na Silvestra a dva následující dny, což vysvětluje význam Hogmanay, jejich Nového roku.

1. 1640Skotský parlament zakazuje slavení Yule.
2. 1843Henry Cole nechává vytisknout první vánoční přání.
3. 1847První známá zmínka o crackerech tažených u stolu.
4. 1848Illustrated London News otiskuje stromek královské rodiny.
5. 1871Boxing Day se stává dnem volna.
6. 1932Jiří V. pronáší první královské vánoční poselství.
7. 1947První stromek darovaný Norskem na Trafalgar Square.
8. 1958Vánoce se ve Skotsku stávají dnem volna.