Proč Santa Claus sestupuje komínem? Příběh dveří, které nejsou jako ostatní

Proč Santa Claus chodí komínem?

Protože po staletí byl krb středem domu. Vařilo se u něj, hřálo se u něj, vyprávěly se u něj příběhy. Francouzština si to pamatuje: slovník Trésor de la langue française datuje kolem roku 1135 slovo „foier“, které označuje ohniště krbu, a v roce 1572 u Ronsarda zaznamenává význam „místo, kde žije rodina“. Slovo „foyer“ znamená oheň i ty, kdo žijí kolem něj.

Prosinec tuto roli ještě posiloval. Medievistka Karin Ueltschi z univerzity v Remeši cituje Maupassanta, pro kterého byl tento měsíc „černou dírou na konci roku“, kdy se člověk zavře doma „u krbu“. Tam se pálilo vánoční poleno, zvyk, který v roce 1597 jako první podrobně popsal jeden basilejský student a který podle ní předpokládal ohniště v domě.

V noci byly dveře zamčené a okenice zavřené. Průduch zůstával jediným otvorem ven, a hlavně k nebi. Pro postavu, která cestuje vzduchem, je to nejlogičtější vchod, jaký může být: přistane na střeše a cesta vede rovnou dolů až k místu, kde rodina nechala své boty.

Kdo chodil komínem už před Santou?

Santa tu cestu nevymyslel. Magazín Mental Floss, který shromáždil tradice na toto téma, cituje francouzského učence z 15. století Petra Mamoria, podle něhož čarodějnice, skřítci a podobné bytosti nevstupovaly do domů skrz zdi, ale komínem. V renesančních pohádkách se víly zjevují průduchem a čarodějnice tudy odlétají na koštěti na sabat.

• Ve Skotsku a v Anglii uklízí brownie, domácí duch, zatímco rodina spí, a vchází tak, jak odchází: komínem.
• Ve Slovinsku sestupuje skrat, duch schopný měnit podobu, průduchem v ohnivé podobě, aby přinesl bohatství rodinám, které si oblíbí.
• U Keltů je bodach strašidlo, které se vplíží komínem, aby odneslo neposlušné děti.
• V Řecku sestupují kallikantzaroi, zlomyslní skřítci, komíny během dvanácti dnů mezi Vánocemi a Třemi králi.
• V Pensylvánii straší u německých přistěhovalců Belsnickel nehodné děti; Philadelphia Gazette 19. prosince 1827 píše, že „se vplíží komínem v hodině víl, o půlnoci“.

V Itálii to v noci z 5. na 6. ledna dělá stejně Befana a plní punčochy hodných dětí. Její příběh vyprávíme v článku dárci dárků z celého světa. Santa tedy přichází do domu, kde je komín odedávna branou nočních návštěvníků, dobrých i zlých.

Hodil svatý Mikuláš opravdu zlato do komína?

Nejslavnější legenda o Mikulášovi, biskupovi z Myry, který se podle tradice narodil kolem roku 270, vypráví o zchudlém otci, který nemůže dát věno svým třem dcerám. Bez věna se nemohou vdát. Třikrát v noci dopraví biskup do domu měšec zlata, aniž by se ukázal. Jeho život podrobně líčíme v článku kdo byl svatý Mikuláš.

Cesta zlata se v jednotlivých verzích liší a St. Nicholas Center, které sbírá vyprávění o světci, zveřejňuje obě. V jeho dlouhé verzi proletí první měšec otevřeným oknem a spadne do punčochy, která schne před ohněm. V krátké verzi pro děti zůstane první měšec na prahu, druhý je vhozen do komína a třetí proletí oknem, zatímco otec drží stráž.

Podle Mental Floss mluví staré verze hlavně o okně a komín se prosadil později. St. Nicholas Center upřesňuje, že některé verze mluví o botě místo punčochy, což by vysvětlovalo evropský zvyk nechávat světci boty.

Proč se dávaly boty před krb?

Dávno před punčochami tu byly boty. St. Nicholas Center popisuje starý zvyk dávat ořechy, jablka a sladkosti do bot nechaných u postele, na okenním parapetu nebo před krbem. V 17. století je zvyk ve Spojených provinciích nizozemských pevně zakořeněný, jak ukazuje jeden slavný obraz.

Amsterdamské Rijksmuseum uchovává výjev z takového rána. Na obraze „Svátek svatého Mikuláše“, který Jan Steen namaloval v letech 1665 až 1668, svírá holčička kbelík plný sladkostí, zatímco vlevo pláče chlapec: ve své botě našel jen metlu, svazek proutků. U krbu zpívají mladí lidé píseň o Sinterklaasovi.

Ve Francii to byl dřevák nebo bota. Office québécois de la langue française to uvádí ve svém hesle o vánoční punčoše: u Francouzů dávaly děti dřevák nebo botu k posteli nebo ke krbu. George Sandová, narozená v roce 1804, vypráví v knize Histoire de ma vie, vydané v roce 1855, že čekávala, až „malý Père Noël“ sestoupí „rourou krbu“, a že druhý den ráno její první pohled patřil botě „na kraji krbu“. Nacházela v ní malý koláček, pomeranč nebo krásné červené jablko.

Ten detail je důležitý. Ve Francii na počátku 19. století už Père Noël chodí průduchem, několik let před americkou básní z roku 1823. Zavěšená punčocha je naproti tomu anglosaský zvyk, který krok za krokem sledujeme v článku historie vánočních punčoch.

Odkdy Santa Claus sestupuje komínem?

Ve Spojených státech se ta představa v New Yorku poskládala zhruba za patnáct let. V roce 1809 vydal Washington Irving svou Historii New Yorku, v níž holandské rodiny v předvečer svatého Mikuláše zavěšují punčochu „do krbu“ a ráno ji najdou plnou. V přepracovaných vydáních, která následovala, už světec do komínů svých oblíbenců jen nehází dárky: jednu noc v roce, píše Irving, „sjíždí komíny“ k potomkům praotců.

1. 1809Washington Irving popisuje punčochu zavěšenou v krbu v předvečer svatého Mikuláše.
2. 1810Pro mikulášskou večeři New-York Historical Society nechal John Pintard Alexandra Andersona vytvořit obraz světce se sladkostmi v punčochách zavěšených u krbu.
3. 1821Knížečka The Children’s Friend, kterou vydal William B. Gilley, nechá saně letět „nad komíny“; jedna rytina je ukazuje na střeše.
4. 1823Troy Sentinel otiskuje bez podpisu „A Visit from St. Nicholas“, kde návštěvník sestupuje komínem a stejnou cestou se vrací.

Báseň z roku 1823 proměňuje představu ve scénu. Punčochy jsou „pečlivě zavěšené u krbu“, návštěvník sestoupí „jedním skokem“, jeho kožešinový oděv je „celý umazaný od popela a sazí“. V tichosti naplní punčochy, pak přiloží prst ke straně nosu, kývne hlavou a vyjede průduchem nahoru. Text, který byl v roce 1837 připsán Clementu Clarku Moorovi a v roce 1844 zařazen do jeho sbírky, podrobně rozebírá článek historie básně „Byla noc před Vánocemi“.

Jeden detail dělá scénu uvěřitelnou: u Moora je návštěvník „veselý starý elf“ s „miniaturními saněmi“ a „osmi drobnými soby“. Malá postava projde průduchem bez potíží. Když mu ilustrátoři, od roku 1863 v čele s Thomasem Nastem, dali lidskou velikost, komín se najednou zúžil. Komentátor Justin Fox v tom vidí původ málo pravděpodobného obrazu statného muže zaseknutého v komíně.

Jak se Santa Claus dostane do domu bez komína?

Ta otázka je skoro stejně stará jako báseň. Podle magazínu New England Today se litinová kamna rozšířila ve Spojených státech ve 30. a 40. letech 19. století: byla úspornější než otevřený krb, potřebovala jen úzkou rouru a děti si kladly otázku, jestli Santa dokáže prolézt kamnovou rourou.

V roce 1893 se tím znepokojoval úvodník Harper’s Weekly: s příchodem uzavřených kamen bylo prý třeba pro světce vymyslet „jiný způsob vstupu než komín“. O deset let později vyhlíží Ralph Bates Silloway toho svého pořád v kamnech. Dnes je problém širší. Komentátor Justin Fox z agentury Bloomberg v roce 2020 upozornil, že jen 39 % nových rodinných domů postavených ve Spojených státech v roce 2019 mělo komín, nejméně od chvíle, kdy to Úřad pro sčítání lidu v roce 1973 začal sledovat.

Co odpovídají rodiny

• Kouzelný klíč: Santa otevře vchodové dveře zvláštním klíčem. Web Romper ho v roce 2019 popsal jako vánoční tradici, kterou lze dětem představit v dopise nebo v adventním kalendáři.
• Okno: rodina Justina Foxe nechávala každý Štědrý večer jedno pootevřené.
• Kamna nebo jejich mřížka: v roce 2023 vysvětlila šestiletá holčička z Vermontu magazínu New England Today, že Santa, protože je kouzelný, projde malými dírkami v kamnech.
• Dveře a náhradní klíč: chlapec z Maine, jehož komín je zazděný, ujišťoval tentýž magazín, že Santa použije náhradní klíč.
• Prostě kouzlo: vysvětlení, které volí většina rodičů, pod podmínkou, že děti spí.

Večer 24. prosince ukazuje Santa Tracker jeho rozvážku ze střechy na střechu, s komínem i bez něj. A na další často kladenou logistickou otázku odpovídá článek jak Santa rozdá všechny dárky za jednu noc.