Vánoce v Japonsku: Santa-san, smažené kuře, jahodový dort a večer pro zamilované

Slaví Japonsko Vánoce?

Ano, ale po svém. Podle japonského Úřadu pro kulturní záležitosti měla země na konci roku 2021 asi 1,9 milionu křesťanů, tedy 1,1 % obyvatel. Vánoce, クリスマス (*kurisumasu*), tam proto nemají téměř nic náboženského: jsou to sezonní svátky výloh a světel bez dne volna. Skutečným zimním setkáním rodiny je Nový rok, お正月 (*o-šógacu*), který obvykle trvá do 4. ledna.

Křesťanství dorazilo brzy, ale pak bylo ze země na více než dvě století vymazáno. Jezuita František Xaverský přistál v roce 1549 v dnešní prefektuře Kagošima. V roce 1552 shromáždil jeho druh Cosme de Torres japonské věřící v provincii Suó, dnešní Jamaguči, na vánoční mši, která se považuje za první v zemi. V roce 1587 zakázal edikt Tojotomiho Hidejošiho misie. Po povstání na Šimabaře v roce 1638 zakázal šógunát Edo křesťanství na více než dvě století; jen několik „skrytých křesťanů“ ho tajně praktikovalo v okolí Nagasaki a na ostrovech Amakusa.

Santa Claus přišel bez prostřednictví církve. Japonci mu říkají サンタクロース (*Santa Kurósu*) a důvěrněji サンタさん (*Santa-san*), se zdvořilostní příponou, díky které působí jako rodinný známý. Další jména Santa Clause najdete v našem článku o jeho jménech ve světě.

Jak se Vánoce dostaly do Japonska?

Vánoce se vrátily s otevřením země v období Meidži, a nejdřív přes obchody. Podle časopisu Zoom Japon instaloval obchod s dováženými potravinami 明治屋 (Meidi-ya) své první vánoční ozdoby v roce 1900, poté co se přestěhoval z Jokohamy do Ginzy, luxusní tokijské čtvrti. Fotografie z období Taišó ukazuje jeho výlohu s nápisem „MERRY XMAS“ a štítem, který zřejmě představuje Santa Clause. Jeho zakladatel Isono Hakaru studoval v Anglii a chtěl znovu vytvořit to, co tam viděl. Básník Masaoka Šiki, 正岡子規, napsal haiku o Vánocích už v roce 1892, ve 25 letech. V období Taišó plnily časopisy pro chlapce a dívky svá prosincová čísla vánočními příběhy a ilustracemi a v roce 1925 vyšly první japonské vánoční známky, které dostávali dárci sbírky proti tuberkulóze.

Datum pak ustálila náhoda kalendáře. Císař Taišó zemřel 25. prosince 1926 a zákon o svátcích na ten den zavedl den vzpomínky. Dvacet let byl tedy 25. prosinec v Japonsku dnem volna, z důvodu, který s Vánocemi neměl nic společného. V roce 1928 mohl deník Asahi Šimbun napsat, že se Vánoce staly každoroční událostí a že děti Santu zbožňují. V prosinci 1931 oznámil Mijako Šimbun, že Vánoce zavítají do více než 7 400 kaváren.

V roce 1948 byl den císaře Taišó zrušen a 25. prosinec se znovu stal obyčejným všedním dnem. Podruhé se svátkem málem stal: v letech 1989 až 2018 připadaly narozeniny císaře Akihita, státní svátek, na 23. prosince a mnoha rodinám dávaly volný den těsně před Vánocemi. Od roku 2020 se narozeniny císaře Naruhita slaví 23. února.

1. 1549František Xaverský přistává v dnešní prefektuře Kagošima.
2. 1552První známá vánoční mše, v provincii Suó.
3. 1638Křesťanství je zakázáno na více než dvě století.
4. 1900Meidi-ya instaluje v Ginze své první vánoční ozdoby.
5. 1926Císař Taišó umírá 25. prosince, který se stává svátkem.
6. 194825. prosinec se znovu stává obyčejným dnem.
7. 1974První vánoční kampaň KFC Japonsko.

Proč Japonci jedí o Vánocích KFC?

Všechno začalo reklamní kampaní. V roce 1974 spustila společnost Kentucky Fried Chicken, která do Japonska přišla o několik let dřív, svou první vánoční akci se sloganem „Kentucky for Christmas“, クリスマスにはケンタッキー (*Kurisumasu ni wa Kentakkí*). Nabídka spojovala kyblík smaženého kuřete s lahví vína, na oslavu mezi dospělými. Podle vyprávění firmy prý nápad vzešel od zaměstnance, který v jedné tokijské restauraci zaslechl zahraničního zákazníka stěžovat si, že v Japonsku nemůže sehnat krocana.

Sázka vyšla nad všechna očekávání. Dnes je 24. prosinec pro KFC Japonsko nejvytíženějším dnem roku s tržbami zhruba desetkrát vyššími než v průměrný den. Předobjednávky se otevírají už na konci října a japonská turistická centrála upozorňuje, že zákazníci rezervují týdny předem a pak hodiny stojí ve frontě na svou objednávku. V roce 2018 zaznamenalo KFC Japonsko podle časopisu Fortune mezi 21. a 25. prosincem tržby asi 68 milionů dolarů, téměř 10 % svého ročního obratu.

Sváteční menu se každý rok mění, s přílohami, ozdobnou krabicí a talířkem na památku. Před restauracemi se životní sochy plukovníka Sanderse, zakladatele řetězce, na sezonu oblékají za Santu. Časopis Zoom Japon považuje zvyk slavit Vánoce se smaženým kuřetem za pravděpodobně jedinečný na světě a západní návštěvníky dodnes baví.

Co je japonský vánoční dort?

Japonský vánoční dort, クリスマスケーキ (*kurisumasu kéki*), není ani bûche, ani pudink. Je to velmi lehký piškot plněný a potřený šlehačkou, ozdobený celými jahodami, často s malým cukrovým Santou nebo čokoládovou destičkou. Červenobílý, v barvách japonské vlajky, se objednává předem a v prosinci se prodává ve všech pekárnách.

Jeho historie vede přes 不二家 (Fujiya), síť cukráren po celé zemi. Podle japonské národní turistické centrály pomohl tradici ustálit slogan Fujiya z roku 1922 „Jezme o Vánocích dort!“. Dort, jak ho známe, se rozšířil hlavně po válce: podle Zoom Japon vytvořila Fujiya jeho prototyp na začátku 50. let, během baby boomu, kdy se šlehačka a jahody staly znamením obnoveného blahobytu.

Dort dokonce dal vzniknout rčení. V 80. letech se svobodným ženám nad 25 let přezdívalo „vánoční dort“, jako dortům, které neprodané po 25. prosinci rychle ztrácejí hodnotu. Podle Zoom Japon se toto rčení stalo vzácným, protože mnoho Japonek se vdává později nebo vůbec, a být svobodná po pětadvacítce už není stigma. Sváteční dort, který můžete upéct s dětmi, najdete v našich receptech.

Proč je Štědrý večer v Japonsku svátkem zamilovaných?

V Japonsku připomíná 24. prosinec spíš svatého Valentýna než rodinnou večeři. Páry si rezervují stůl v restauraci, procházejí se pod světelnou výzdobou, navštěvují vánoční trhy v německém stylu a vyměňují si dárky. Tyto večery doprovází jedna píseň: クリスマス・イブ („Christmas Eve“) od 山下達郎 (Tacuro Jamašita), vydaná na jeho albu *Melodies* v roce 1983.

Píseň se proslavila díky reklamám železniční společnosti JR Central na její „Xmas Express“. V roce 1990 se dostala na vrchol hitparády, prodalo se jí téměř dva miliony kusů a už přes třicet pět let se každou vánoční sezonu vrací do žebříčku sta nejprodávanějších. Rodina ale na Štědrý večer nezmizela: v roce 2009 zjistil průzkum obchodního domu Printemps Ginza, že 53 % nezadaných tráví 24. prosinec s rodinou a 47 % na rande.

Světelná výzdoba k tomu patří. Nejdojemnější je asi Luminarie v Kóbe, 神戸ルミナリエ, která vznikla v prosinci 1995 na památku obětí velkého zemětřesení Hanšin-Awadži z ledna téhož roku. Na Hokkaidu osvětluje slavnost Jukitoro v lázních Džózankei Onsen asi 2 000 svíčkami okolí svatyně Džózankei.

Jak Santa nosí dárky v Japonsku?

Krb má jen málo japonských domů. Podle zvyku proto dárky přicházejí v noci z 24. na 25. prosince a ráno leží vedle dětského polštáře, 枕元 (*makuramoto*). Japonská turistická centrála uvádí, že si mnoho dětí představuje, že se Santa objeví jako kouzlem, aniž by prošel komínem. Tatáž centrála připomíná, že většina zimních dárků se spíš vyměňuje o Novém roce, kdy se rodiny scházejí.

Školy už tou dobou mají prázdniny na konci roku a země se překlápí k Novému roku. Cestou si Japonsko dopřává poslední hudební rituál: Beethovenovu Devátou symfonii, 第九 (*daiku*), hranou na konci roku všude. V Ósace ji zpívá v němčině sbor o 10 000 lidech. Pokud chce vaše dítě poslat Santovi-sanovi svůj seznam před 24. prosincem, naše stránka pro dopis je otevřená celý rok.