Historie dopisů Santovi: od komína k sekretariátu v Libourne

Jak se posílal dopis Santovi před poštou?

Komínem. Historička americké poštovní služby (USPS) to shrnuje takto: jedním z prvních způsobů, jak dopis poslat, bylo vložit ho do ohniště, protože se věřilo, že kouř odnese přání až na severní pól. Dopis se spálil, nebo zaklínil do průduchu, aby ho návštěvník cestou našel. Časopis Mental Floss uvádí, že ve Skotsku některé děti strkaly hlavu do komína a vykřikovaly svá přání k nebi.

Logika je jednoduchá: když Santa vchází komínem, je potřeba nechat poštu právě tam. Odkud se tento vchod vzal, vyprávíme v článku Proč chodí Santa komínem?. Dopis malých Howardových z Dublinu, podepsaný „A or H Howard“, se našel přesně tam, kam ho autoři dali: v průduchu krbu v pokoji, aby ho Santa uviděl. Sčítání lidu z roku 1911 uvádí na té adrese tři děti, mezi nimi desetiletou Hannah a sedmiletého Freda.

Na přelomu století začíná komín prohrávat. V prosinci 1901 konstatuje Chicago Daily Tribune, že děti teď své dopisy svěřují poště. Některé píšou velmi přesné adresy: „Mr. Santa Claus, Frost Mansion, In the Land of Snow, North Pole“, tedy „Mrazivé sídlo, v zemi sněhu, severní pól“.

Kdo psal první Santovy odpovědi?

Rodiče, dávno před pošťáky. V Cambridge ve státě Massachusetts udržuje Fanny Appleton Longfellow, manželka básníka Henryho Wadswortha Longfellowa, několik let korespondenci mezi svými dětmi a Santa Clausem. Archiv domu, který spravuje National Park Service, uchovává dopisy adresované „SANTI CLAUS“ od jejích synů Charlese a Ernesta a odpovědi adresované Charlesovi, Ernestovi a Alici. Písmo těchto odpovědí se velmi podobá Fannyinu.

Ernestův dopis z počátku padesátých let 19. století, kdy mu bylo šest až deset let, žádá vojenskou čepici, sumku zdobenou stříbrným orlem, krabici tesařského nářadí a „SPIE GLRS“, dalekohled napsaný s nejistým pravopisem. Každý dárek je nakreslený vedle slova, spolu s rodinným domem na Brattle Street a malými saněmi v rohu stránky.

„Santovy“ odpovědi děti chválí za dobré skutky a jemně je napomínají za zlozvyky. Na Štědrý večer 1851 dostane Charley výtku, že není dost hodný na svého malého bratra.

V Anglii pochází nejslavnější příklad z Oxfordu. Od roku 1920 do roku 1943 psal J. R. R. Tolkien každý rok na Štědrý den svým dětem dopis od Father Christmas. Všechno začalo tím, že se jeho nejstarší syn John, tříletý, zeptal, kdo je Santa a kde bydlí. Podle Oxfordské univerzity některé dopisy nosil pošťák, kterého Tolkien zasvětil, a jiné se objevovaly u krbu, ofrankované známkami severního pólu v hodnotě „2 polibky“.

Jak noviny přiměly děti psát?

Dne 30. prosince 1871 ukazuje obálka Harper’s Weekly Santu, jak sedí u svého stolu zabraný do pošty. Kresba je od Thomase Nasta, který tuto postavu pro časopis kreslil od roku 1863. Santa tu třídí dopisy na dvě hromádky: hodných dětí a zlobivých. Mental Floss poznamenává, že zprávy o dopisech Santovi na poštách v roce po vydání kresby přibývají.

Štafetu přebírá místní tisk. V roce 1901 slibuje Monroe City Democrat v Missouri „dvě odměny“ za nejhezčí dopis Santovi. V roce 1922 odměňuje Daily Ardmoreite v Oklahomě tři nejlepší. Vítězné dopisy se tisknou v novinách, často s adresou dítěte, což by dnes vyvolalo zděšení.

Noviny dostávají i dopisy, které hračky nežádají. V roce 1897 píše osmiletá Virginia O’Hanlon newyorskému Sun, aby zjistila, jestli Santa existuje, protože jí otec řekl: „Když je to v Sun, je to pravda.“ Odpovídá jí úvodníkář Francis P. Church. Její dopis dodnes uchovává rodina. Tuto odpověď a co se z ní mohou naučit rodiče, popisujeme v článku Jak dítěti říct pravdu o Santovi.

Odkdy americká pošta odpovídá Santovi?

Zpočátku neodpovídá vůbec. Předpisy řadí dopisy s „fiktivní“ adresou mezi nedoručitelné. Pokud to jde, vracejí se odesílateli, jinak putují do Dead Letter Office ve Washingtonu, oddělení mrtvých dopisů, které je otevře, pokusí se dítě dohledat a pak je zničí. Otevřít cizí poštu je trestný čin, i pro pošťáka.

Někteří zaměstnanci neposlechnou. V polovině devadesátých let 19. století nechávají úředníci Dead Letter Office „bohatého starého pána“ odnést dvacet nebo třicet dopisů ročně, aby mohl dětem splnit přání. V roce 1894 otevře Harris Eames, poštmistr ve West Havenu v Connecticutu, dopis sedmileté Fannie adresovaný „Sandy Clous“. Rodinu zná, upozorní obchodníky ve městě a o dva dny později, na Štědrý den, čeká přede dveřmi hromada dárků.

1. 190713. prosince povoluje ministr pošt George von L. Meyer předávat dopisy Santovi dobročinným organizacím.
2. 1908Povolení je odvoláno: v New Yorku se počet dopisů zvýšil víc než třináctkrát a organizace nestíhají žádosti ověřovat.
3. 19111. listopadu ministr Frank H. Hitchcock povolení obnovuje.
4. 1912Hitchcock povolení prodlužuje. USPS od tohoto roku počítá svůj program Letters to Santa a v roce 2012 slaví sté výročí.
5. 1913Pravidlo se dostává do poštovního řádu, kde platí dodnes.

Na začátku padesátých let pojmenují organizace svou sbírku dárků „Operation Santa Claus“. Název se přenese na program newyorské pošty, kde si veřejnost v budově James A. Farley Building na 8. avenue chodí „adoptovat“ dopis. Samotné město dostává přes půl milionu dopisů za sezónu.

Pravidla se kvůli ochraně dětí zpřísňují. V roce 2006 stanoví USPS celostátní pokyny a vyžaduje od adoptujících průkaz totožnosti. Od roku 2009 je adresa dítěte skrytá a nahrazená číslem: dárce přinese balíček na poštu, která ho odešle, aniž by adresu kdy viděl. V roce 2017 umožní první zkouška Newyorčanům adoptovat dopisy online. V roce 2020 se digitální adopce otevře celé zemi: přes milion návštěvníků a přes 21 000 odeslaných balíků.

Jak začala francouzská pošta odpovídat dětem?

Ve Francii je problém stejný a zákon ještě přísnější. Dopis bez známého adresáta putuje do Ústředního skladu nedoručitelných zásilek na hlavní poště v Paříži, rue du Louvre 52. Tato služba, zřízená královským nařízením z roku 1771, jako jediná smí porušit listovní tajemství, aby dohledala adresáta. Santa adresu nemá, a tak se tam dopisy dětí ničí.

V lednu 1958 poprvé mluví Bulletin d’information des PTT o „hojné poště pro Santu“. Dopisy přicházejí z celé Francie, ale i ze severní Afriky, z Guineje a z Madagaskaru, a na severu země často na obálce místo Santy stojí svatý Mikuláš. V prosinci 1959 uvádí tentýž časopis číslo: do skladu nedoručitelných zásilek přijde asi 4 000 dopisů ročně.

Poštmistrové, které odpovídaly potají

Na venkově se několik poštovních úřednic postaví mimo zákon. Odette Ménager, vedoucí pošty v Nueil-sur-Layon v departementu Maine-et-Loire v letech 1948 až 1956, odpovídá dětem jménem Santy „roztřeseným písmem“, jakým píše velmi starý pán, a posílá odpovědi bez známky. Tajemství si uchová až do své smrti v roce 1977.

Ve Veules-les-Roses v departementu Seine-Maritime dělá na začátku padesátých let totéž Magdeleine Homo. Podepisuje se „Le Père Noël“, lepí staré známky a pro větší věrohodnost připisuje „letecky“. Její listonoška Juliette Leboucher, která zná všechny rodiny, jí pomáhá rady přizpůsobit. Kolem roku 1958 požádá o oficiální povolení a dostane ho, od ústřední správy a prý i od samotného ministra. O několik let později toho má tolik, že musí přestat.

Správa myšlenku převezme v roce 1962. Jacques Marette, ministr pošt a telekomunikací od dubna 1962 do dubna 1967, zřídí celostátní „službu Santovy pošty“. První odpovědní kartu nakreslí René Chagnard, zvaný Chag: listonoš v čepici na ní předává Santovi poštu nahoře na komíně. Text napíše ministrova sestra Françoise Dolto, tehdy ještě širší veřejnosti neznámá. Jako pětiletá sama psala Santovi a prosila ho o malou pošťáckou krabičku.

Toho roku odejde 2 000 karet. V roce 1963 dostane služba 18 300 dopisů, ale vyřídí jen asi 5 000: jen 28 % z nich má na zadní straně adresu dítěte, zvyk, který si rodiny ještě neosvojily.

Proč dopisy Santovi ve Francii chodí do Libourne?

Protože se tam přestěhovala služba nedoručitelných zásilek. Pařížskému skladu chybí místo a vláda Georgese Pompidoua chce decentralizovat veřejné služby. Dne 26. listopadu 1965 představí starosta Libourne Robert Boulin městské radě projekt na přijetí skladu. Dne 20. března 1967 se usadí uprostřed vinic, v místě zvaném Les Grandchamps, pod názvem Centre de recherche du courrier.

Následující roky jsou neklidné. V roce 1968 nabere pošta po květnových stávkách šestiměsíční zpoždění, služba je zrušena a 96 000 dopisů zůstane bez odpovědi. Obnoví se v roce 1969. V lednu 1970 ji časopis Postes et Télécommunications poprvé představí pod názvem „Secrétariat du Père Noël“, Santův sekretariát. První sekretářka přijatá pro tento úkol, Maryvonne Large, pracuje s 18 úřednicemi. V prosinci musí držet tempo „jedna odpověď za minutu“.

V roce 1972 si služba, která má karty na starosti, stanoví zásady. Text se má každý rok měnit, ale zůstat rozpoznatelný, protože mnoho dětí píše čtyři nebo pět let po sobě. Má být čitelný už pro děti ze školky. Nikdy nesmí tvrdit, že Santa existuje, jen to nechat tušit. A nenápadně zmiňuje Santovo pracovní vytížení, protože nemůže sehnat všechno. Ropná krize a stávky v roce 1974 nechají bez odpovědi dalších 72 000 dopisů.

Sekretariát je v Libourne dodnes. V roce 2025 se znovu otevřel 19. listopadu s 60 skřítky a hostujícím autorem, spisovatelem a režisérem Nicolasem Vanierem, po Michelu Bussim a Olivii Ruiz o rok dříve. La Poste uvádí, že každý rok doprovází přes milion dětí, umisťuje speciální schránky do více než 2 300 poboček a odpovídá i anglicky. Stačí napsat na obálku „Père Noël“ a na zadní stranu svou adresu, do 20. prosince. Můžete také využít naši stránku dopis Santa Clausovi.

Které země odpovídají na dopisy Santovi?

Několik národních pošt následovalo. Přesné adresy a způsob, jak napsat obálku, rozebíráme v článku Kde bydlí Santa Claus?. Následují data, na kterých záleží.

• Rakousko, 1950: toho roku se otevírá pošta v Christkindlu nedaleko Steyru. Odpovídá na dopisy adresované Jezulátku a každou sezónu odešle asi 1,5 milionu zásilek se svou vánoční známkou a razítkem.
• Kanada, 1982: Canada Post začíná počítat dopisy adresované Santovi, s poštovním směrovacím číslem H0H 0H0. V roce 2013 přesáhne součet 21,8 milionu, s odpověďmi ve více než 30 jazycích, včetně Braillova písma.
• Finsko, 1985: Santova hlavní pošta na polárním kruhu u Rovaniemi dostává dopisy od tohoto roku, přes 15 milionů ze 198 zemí, a dnes zhruba půl milionu ročně. Každá zásilka dostane razítko polárního kruhu.
• Spojené státy, 2020: online adopce dopisů se otevírá celé zemi.

Princip se od dob Fanny Longfellow nezměnil: dospělý si dopis pozorně přečte a udělá si čas na odpověď. Pokud vaše dítě chystá ten svůj, provede ho stránka dopis Santa Clausovi krok za krokem a další nápady najdete v článku Jak udržet kouzlo Vánoc.